Jak si poradit s vyvrtnutým kotníkem v třech krocích

Bod jedna: Odpočinek

Co a jak se stalo?

Mně se moje vyvrtnutí přihodilo pár dní po dokončení jednoho z nejtěžších triatlonových závodů v Evropě – Goralman. Hlavním poučením je, že méně je někdy více, a po závodě trvajícím téměř 6 hodin potřebuje  organizmus alespoň 2-3 dny volna (může to být i aktivní volno – plavání jen tak pro radost apod. Já jsem šel zkoušet trénovat už po pár dnech a to se mi vymstilo).

Okamžitě po zranění, při horském běhu, v kopcích nad Piešťanami, jsem doběhl (ano doběhl) ke svému autu a už po cestě domu jsem začal plánovat, jak se budu sám uzdravovat. Slovo léčit jsem nepoužil záměrně. Evokuje mi aktivitu spojenou s léky, která trvá do nekonečna.

Hlavní poznatek: Po vyvrtnutí Vaší nohy Vám další běh silně nedoporučuji, jen v případě, že hrozí podchlazení, anebo další zdravotní komplikace. Fotky, které uvidíte níže jsou focené 5 dní po zranění.

IMG_3053-1

O síle vyvrtnutí hovoří i modřina pod kolenem, která se následně vytvořila, jako sekundární příznak zranění.

IMG_3054

Zranění bylo doprovázené silným otokem a podlitinami na chodidle.

Hlavně klid

Zranění u lidí rád přirovnávám ke zranění u zvířat. Měl jsem pár možností sledovat zvěr přímo v lese. Vždy když se divá zvěř zraní, intuitivně vyhledá klidné místo, kde si může odpočinout. Tam zapomene na všechny starosti běžného života. Zvířata bohužel neví nic o přípravcích, které máme my dnes k dispozici, a tak se spoléhají pouze na sílu odpočinku a samoléčby. Já jsem zvolil kombinaci – užívání přípravku mumio a odpočinek. Nakolik aktivně sportuji, pohyb jsem začal zařazovat relativně brzy – po 13. dnech od zranění jsem zaběhl svůj první kilometr na běžeckém páse. Tento krátký klidový režim je čistě individuální záležitost a jste to vy, kdo rozhoduje o tom, kdy se vrátíte opět k pohybu.

 

Bod dva: Samoléčba

Od prvního momentu jsem byl rozhodnutý s tímto zraněním nenavštívit lékaře, i navzdory nepochopení ze strany blízkých („ne ani na rentgen nepůjdu“). Aby bylo jasné, zdravotní pojištění si (zatím) platím.

Alternativní přístupy k uzdravení mám už nějaký čas velmi rád. V rámci svých možností řeším všechny své problémy se zdravotním stavem, s vědomím, že moje zdraví patří pouze mně a nesu si za něj plnou zodpovědnost. Nebyl jsem nemocný už více než rok a lékaře jsem nenavštívil více než 5 let (kromě případů, kdy jsem potřeboval potvrzení do autoškoly). Jako při všem, i téma léčení vlastními silami třeba řešit selským rozumem.

Pokud to mám napsat zcela konkrétně, v případě, že se zraním takovým způsobem, že mi otevřeně krvácí lebka, tak se už spoléhat na samouzdravné procesy svého těla nebudu, protože mám k dispozici moderní medicínu, chirurgii apod. (a zaplacené zdravotní pojištění).

K tomuto bodu patří neodmyslitelně: strava, doplněná správnými přípravky zlepšující průběh regenerace a síla rozhodnutí (uzdravit se): Jak jsem už napsal výše, přípravkem se zvláštním názvem – mumio, jsem si velmi regeneraci urychlil, mám s ním už několika letou zkušenost a nedám na něj dopustit. Jak mi pomohlo v roce 2016 při natrhnutém meniskusu jsem psal zde.

Dalším důležitým prvkem mého uzdravení je fixace zraněné nohy. Začal jsem ji zpevňovat ortézou po 6 dnech. Se zpevňováním doporučuji začít o mnoho dříve, nejlépe hned po té, jak začne ustupovat první otok.

Otok zmírníte přikládáním ledu na postižené místo.

Bod tři: Postupné zatěžování organizmu

Ať už je Vaše zranění jakkoli zlé, pamatujte si, že všechno, co má svůj začátek má i svůj konec. Vaše zranění taktéž. Vyvrtnutí kotníku může mít různou intezitu a může být opravdu komplikované s úplným přetrhnutím šlach, muj případ to, podle všeho nebyl. 

Jsem velmi vděčný za to, že v průběhu přibližně 40 dní od zranění, jsem byl schopný znovu se připravit na závody horského triatlonu na střední vzdálenost – 1,9 km plavání, 90 km na kole a 21 km běh.

Jako v každém bodě tohoto článku, nemůžu vám dat univerzální odpoveď na to, kdy postupně přesně začít zatěžovat váš organizmus.Vím pouze to, že postupné zatěžování organizmu po zranění je velmi důležité, z hlediska fyzilogického, ale i psychologického. Věděli jste o tom, že indiánské kmeny v Jižní Americe přistupují ke svým nemocným tak, jako by byli zdraví? Je to zajímavý protipól toho, jak jsme se v naší kultuře rozhodli, často i přehnaně, starat o nemocné, i když to někdy je jen angina, anebo mírně zvýšená horečka. 

Na závěr bych sem rád napsal, že tento článek je napsaný pro všechny, kteří se nebojí vzít své zdraví do svých rukou a považují to za svou prvořadou povinnost.

Nečekat a proaktivně se zasloužit o návrat zdraví. 

Juraj