Co a jak se to stalo?
Tři kroky naleznete níže, nejprve něco na úvod.
Mně se moje podvrtnutí přihodilo pár dní po dokončení jednoho z nejtěžších triatlonových závodů v Evropě – Goralman. Ano, i tam jsem si byl sám sponzorem a reprezentoval jsem Herbaticu statečným výkonem s výsledkem v cíli, v první čtvrtině startovního pole. Hlavním poučením je, že méně je někdy více, a po závodě trvajícím téměř 6 hodin potřebuje organismus alespoň 2-3 dny volna (může být i aktivní volno - plavání jen tak pro radost a podobně :)) Já jsem šel zkoušet trénovat už po pár dnech a to se mi vymstilo.
Okamžitě po zranění, při horském běhu, v kopcích nad Piešťany, jsem doběhl (ano doběhl) ke svému autu a už po cestě domů jsem začal plánovat jak se budu sám uzdravovat. Slovo léčit jsem nepoužil záměrně. Evokuje mi aktivitu spojenou s léky, která trvá nejméně do nekonečna.
Hlavní poznatek: Po podvrtnutí Vaší nohy Vám další běh silně nedoporučuji, jen v případě, že hrozí podchlazení nebo další zdravotní komplikace. Fotky, které uvidíte níže jsou foceny 5 dní po zranění. O síle podvrtnutí mluví také modřina pod kolenem, která se následně vytvořila, jako sekundární příznak zranění.
Zranění bylo doprovázeno silným otokem a podlitinami na chodidle.
Bod jeden: Odpočinek- Hlavně klid
Odpočinek je pouze prvním krokem, určitě ne méně důležitým než ostatní. Zranění u lidí rád přirovnám ke zranění u zvířat. Měl jsem pár možností sledovat zvěř přímo v lese. Vždy když se divoká zvěř zraní, intuitivně vyhledá klidné místo, kde si může odpočinout. Kde zapomene na všechny starosti běžného života. Zvířata bohužel neví nic o přípravcích, které máme my dnes k dispozici, a tak spoléhají pouze na sílu odpočinku a samoléčby. Já jsem zvolil kombinaci-užívání přípravku mumio a odpočinek. Jelikož aktivně sportuji, pohyb jsem začal zařazovat relativně brzy - po 13. dnech od zranění jsem zaběhl svůj první kilometr na běžeckém pásu. Takový krátký klidový režim je čistě individuální záležitost a jste to vy, kdo rozhoduje o tom, kdy se vrátíte opět k pohybu.
Bod dva: Samoléčba
Od prvního momentu jsem byl rozhodnut s tímto zraněním nenavštívit lékaře, i přes nepochopení ze strany blízkých ("ne ani na rentgen nepůjdu"). Aby bylo jasné, zdravotní pojištění si (zatím) platím. Alternativní přístupy k uzdravení mám už nějakou dobu velmi rád. V rámci svých možností řeším všechny své problémy se zdravotním stavem, vědomím, že moje zdraví patří pouze mně a nesu si za něj plnou zodpovědnost.
Nebyl jsem nemocný již více než pět let (údaj z 2019) a lékaře jsem nenavštívil už více než 6 let (kromě případů, kdy jsem potřeboval potvrzení do autoškoly). Jako u všeho, i téma léčení vlastními silami je třeba řešit selským rozumem. Pokud to mám napsat velmi konkrétně, v případě, že se zraním takovým způsobem, že mi otevřeně krvácí lebka, tak už spoléhat na samouzdravné procesy svého těla nebudu, protože mám k dispozici moderní medicínu, chirurgii a pod. (a zaplacené zdravotní pojištění).
K tomuto bodu patří neodmyslitelně: strava, doplnění správných přípravků zlepšujících průběh regenerace a síla rozhodnutí (uzdravit se). Jak jsem již napsal výše, přípravkem se zvláštním názvem – mumio, jsem si velmi regeneraci urychlil, mám s ním již několik let zkušeností a nedám na něj dopustit. Jak mi pomohlo v roce 2016 při natrženém meniskusu jsem psal zde.
Dalším důležitým prvkem mého uzdravení je fixace zraněné nohy. Začal jsem ji zpevňovat ortézou po 6 dnech. Se zpevňováním doporučuji začít mnohem dříve, nejlépe hned poté, co začne ustupovat prvotní otok. Otok zmírňujte přikládáním ledu na postižené místo.
Bod tři: Postupné zatěžování organismu.
Ať už je Vaše zranění jakkoli špatné, pamatujte si, že všechno, co má svůj začátek, má i svůj konec. Vaše zranění také. Vymknutí kotníku může mít různou intenzitu a může být opravdu komplikované s úplným přetržením šlach, můj případ to, podle všeho, nebyl.
Jsem velmi vděčný za to, že během přibližně 40 dnů od zranění, jsem byl schopen se znovu připravit na závod horského triatlonu ve střední vzdálenosti-1,9 km plavání, 90 km na kole a 21 km běh. Jako v každém bodě tohoto článku, nemůžu vám dát univerzální odpověď na to, kdy postupně přesně začít zatěžovat váš organismus. Vím jen to, že postupné zatěžování organismu po zranění je velmi důležité, z hlediska fyziologického, ale i psychického. Věděli jste o tom, že indiánské kmeny v Jižní Americe přistupují ke svým nemocným tak, jako by byli zdraví? Je to zajímavý protipól toho, jak jsme se v naší kultuře rozhodli, často až přehnaně, starat o nemocné, i když je to někdy jen angína, nebo mírně zvýšená horečka.
Na závěr bych rád napsal, že tento článek je napsán pro všechny, kteří se nebojí vzít své zdraví do svých rukou a považují to za svou prvořadou povinnost.
Nečekat a proaktivně se zasloužit o návrat zdraví.
Přeji hodně zdaru a málo zranění.
Článek si pro vás připravil
Juraj Gajdoš, zakladatel Herbatica
Zakládající člen týmu Herbatica.
Od roku 2014 se věnuje přírodní medicíně, alternativním přístupům ke zdraví, průnikům zdraví a přírody.
Denně testuje na vlastním těle nové produkty z oblasti léčivých rostlin, hub a produkty podporující přirozené procesy těla.
Kontakt: juraj@herbatica.sk
Nenašli jste, co jste hledali? Nebo si potřebujete doplnit další informace?
Těch tu máme hodně - zkuste do vyhledávacího okna zadat slovo jako například. „ migréna, hemeroidy, bradavice, ekzém, bolesti páteře“ nebo nakoukněte do našeho BLOGU.
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost :)