Proč má pár kapek oleje odpařujících se z vody takovou moc? Začněme pěkně popořádku: vůně a pachy jsou součástí našeho života od okamžiku příchodu na svět. Charakteristicky voní nejen to, co nás obklopuje, ale i každý z nás.
Netřeba připomínat, jak voní dobré jídlo, malé novorozeně, milovaný člověk či vzduch po bouřce. Mechanismus čichových vjemů se dá v kostce popsat velmi jednoduše: za to, že cítíme, jsou zodpovědné čichové buňky uložené na vnitřní straně nosní dutiny. Reagují na podráždění, které způsobují látky rozpustné ve vzduchu. Toto podráždění je převedeno do mozku, kde je na příslušném místě také přijato a vyhodnoceno. Čichové centrum se v mozku nachází v blízkosti limbického systému, který zodpovídá za naše emoce, proto vůně dokáží vyvolat příjemný nebo nepříjemný pocit, navodit spokojenost, ale také „obrátit žaludek“.
Konec konců všichni jsme bytosti, které žijí díky propojení těla a psychiky. Pokud trpí jedno, trpí i druhé. I to byl důvod, proč se zkušenosti s působením vůní spojily do komplexní vědy zvané aromaterapie.
Aromaterapie není žádnou novinkou.
Působení vůní na člověka a jeho psychický či fyzický stav poznali lidé dávno předtím, než moderní věda přesně definovala chemické složení vůní a jejich účinky. Obyvatelé starověkého Egypta, Číny, Řecka či Říma využívali vůně nejen k léčbě, ale také k uklidnění či navození určité nálady. Doslova tento pojem v překladu znamená „léčba vůní“. Jde tedy o působení vůně na psychický nebo fyzický stav člověka.
V aromaterapii se samozřejmě využívají vůně pocházející z éterických (esenciálních) olejů. Pokud bychom měli pojem éterický/esenciální olej definovat, řekli bychom, že je to: olej, který se získává z vonné esence rostlinného původu a obsahuje prchavé látky chemickým složením podobné éteru, které někdy nazýváme též silice. Tyto látky jsou molekulami vzduchu neseny k našim čichovým buňkám…a vzniká vjem vůně/pachu. Rostliny vonné látky (silice) produkují v přírodě především za účelem rozmnožování – přitahují tak opylující hmyz, případně se mohou takto bránit proti škůdcům.
Esenciální oleje jsou v podstatě koncentráty těchto esencí, dalo by se říct, že je to koncentrovaná přidaná hodnota, proto stačí jen pár kapek. Ale jak a na co je používat – k tomu se dostaneme za chvíli - v pokračování tohoto článku.
Stojí za to připomenout tři základní způsoby, kterými se oleje získávají: parovodní destilací, lisováním za studena (citrusové oleje) a extrakcí. Rozhodující je kvalita surovin a šetrný způsob zpracování.
Esenciální (éterické) oleje se dělí podle typu vonných látek do těchto základních skupin:
- Květinové – levandule, jasmín
- Dřevité – tea tree, borovice, santal
- Zemité – pačuli
- Mátové – mentol
- Léčivé (bylinné) – eukalyptus
- Peprné – hřebíček, skořice
- Citrusové – pomeranč, citron, bergamot
Každá skupina má svoje charakteristické účinky. Nicméně všeobecně se dá říct, že tyto oleje působí v drtivé většině antibakteriálně, povzbuzují činnost orgánů, posilují imunitní systém a působí na fyziologické funkce jako je dýchání či tlukot srdce.
Nyní se můžete bez obav pustit do voňavých zážitků s esenciálními olej – jen si nezapomeňte přečíst náš druhý článek, kde najdete především návod a praktické rady, jak oleje používat, a seznámíte se s naší nabídkou konkrétních olejů.