Šišák bajkalský

Pokud budete cestovat, setkáte se s ním nejblíže ve stepích Zabajkalska nebo o kus dále na východě – v Číně, Mongolsku, Tibetu a Japonsku. Staré čínské rukopisy přinášejí nejen přehled jeho účinků, ale také návody na přípravu této vzácné léčivky.

Abyste se nespletli, pokud šišák uvidíte, vypadá takto:

sisak bajkalsky 600x350

Šišák bajkalský je trvalka s jasnozelenými kopijovitými listy. Květy na konci tvoří na jedné straně trs složený z modrých kalichů s dvěma pysky na konci rozšířenými, aby se mezi ně „vešel“ štítek. Pro ty, kteří trochu holdují botanice bude zajímavé vědět, že patří mezi hluchavkovité. Kvete koncem jara a potom celé leto.

Rod Šišak (Scutellaria) tvoří okolo 200 druhů, některé z tohoto rodu jsou však pouze okrasné.

Nejpodstatnější je kořen, který je bohatým zdrojem flavonoidů s léčivými účinky (baicalin a wogonin) a pak ještě listy a byl (scutelarin). Kořen je tvrdý, ale dobře se mele a poté se rychle suší tak, že teplota sušení nesmí přesáhnout 60 st.C

V tradiční čínské medicíně je používaný jako základní bylina při léčbe alergií (senná rýma, dermatitidy,…) ale jeho využití je širší. Ruská tradiční medicína má zkušenosti s jeho použitím v případě nespavosti, celkové vyčerpanosti, bolestivosti kloubů, nebo při celkové detoxikaci organismu.

Najdete ho i na stránkách herbatica.cz, jako složku některých kosmetických a jiných výrobků.

V Rusku je výkup této rostlinky povolený ve velmi omezeném množstí a je omedzený pouze na Čitinskou oblast.
Sklizeň kořenů komplikuje i skutečnost, že je možné jej provést jednou v rozmezí 8-10 let ponechajíc část kořenů na reprodukci. Proto se uvažuje pěstovat šišák bajkalský jako kulturní plodinu, což by bylo možné i v evropské části Ruska. Pěstování šišaku v agrokultuře je běžné v Číně.

V tradičním japonském lékařském systému kampo se připravený kořen šišáku předepisuje na podporu obranyschopnosti organismu při onkologických onemocněních. Volné radikály umí vychytat 3 x účinněji než kyselina L-askorbovvá nebo vitamin E . Podle některých pramenů je účinnější při regeneraci jater jako známý ostropestřec mariánský.